Sportovní kámošky 50 let spolu
- Autor příběhu: Olga Štenglová, 62 let
Sešly jsme se v jednom klubu v Plzni na Borech a začaly společnou cestu sportovním životem. Z žákyň do dorostenek, z dorostenek do žen... Spousta tréninků, ligových zápasů, recipročních cest do zahraničí (za hluboké totality do mnoha západních evropských států) a hlavně - hodně kamarádství, solidarity, sounáležitosti...
Pak přišla manželství a děti. Rodit jsme musely pěkně popořadě - přece nenecháme rozpadnout manšaft! Postupem času se všichni naši potomci mezi sebou znali, protože jsme je tahali na tréninky, na zápasy, o partnerech ani nemluvě! Společné večírky, oslavy, dovolené... Prostě naprosto skvělá parta házenkářek, vzájemně jsme o sobě věděly naprosto všechno. Kariéra pokračovala a věk přibýval. Některé odešly hrát do zahraničí, my, co jsme zůstaly jsme založily "starou gardu" a hrálo se dál... Prostě, házená byl náš život. S přibývajícím věkem jsme však musely, bohužel, prostor mezi dvěma brankami opustit, ale parta zůstala. Chodily jsme hrát basket, jezdily na kolech, lyžovaly...
Víme o sobě vzájemně úplně všechno, včetně nemocí, problémů, radostí i starostí... Nic se však v naší partě nezměnilo - společné oslavy, vánoční večírky, kulturní akce aj. A v poslední době jsme se vrhly na tenis! Proč ne? Co vadí, že máme věkový průměr téměř 70 let? Po tenise na kávičku, pokecat a pak do bazénu. Ale ne jen tak plavat! Skáčeme z bloků, chodíme do divoké řeky, jezdíme na tobogánu... Žádné "staré poseroutky"! Prostě sportovní kámošky "na život i na smrt"! Až se nechce věřit, že tohle vážně vydrželo téměř padesát let... Komu se to podaří? Já jsem za to strašně moc ráda!