Druhé housle
- Autor příběhu: Marie Haisová, 70 let
V podzimních barvách života si užívám harmonie, byť se může zdát, že ve výkonově zaměřené společnosti mohu hrát již jen druhé housle, což má v obecné mluvě poněkud pejorativní nádech. Kdo se však trochu vyzná v hudbě, ten ví, že hráči druhých houslí a dalších hlasů mívají ponětí nejen o svém hlase, ale i o hlase prvním, hlavní melodii a celkové harmonii.
Druhý hlas bývá často složitější tím, že není tak líbivý jako první. Osobně jsem v pěveckých sborech ráda zpívala alt, protože jsem věděla, že se učím nejen svůj hlas, ale odposlouchávám i první a tím se učím vícehlasu. Pětapadesátiletou učitelku mateřské školky jsem přesvědčovala, aby se začala učit nějaké umělecké dovednosti, která by ji v důchodovém věku bavila a inspirovala, ona však namítala, že pak už jí to nebude k ničemu. Byla názoru, že když opustí trh práce, tak nebude žádné další dovednosti potřeba. Naše diskuse pokračovala na téma osobního rozvoje, potřeby celoživotního sebevzdělávání, které by mělo být aktuální celý život a nesloužit jen účelově práci a vydělávání peněz. Stará čínská bajka popisuje staříka, který se v osmdesáti letech naučil číst. Končí poučkou, že na rozsvícení světla není nikdy pozdě.
Během přestávky pondělního hraní starých trampských písní v pankrácké hospodě komentovali posluchači hru dvaadevadesátiletého muzikanta, že: „na svůj věk hraje velice pěkně“. Dobrá kondice ve vyšším věku nebývá, žel, samozřejmostí, nýbrž výjimkou. Za samozřejmost se považují zdravotní problémy a nemoci, přestože zdraví by mělo být realitou a normou. Žijeme v blahobytné společnosti, v míru a bezpečí, máme proto šanci - čas a prostor se věnovat sami sobě, svému vnitřnímu světu, ať už sebevzděláváním, nebo pozorováním a poznáváním chodu světa, na což během aktivního života, rodičovství a existenčních starostí nebyl čas. V mezigenerační neziskovce Mezi námi jsem se zúčastnila debaty na téma Senior nebo viking, kde se hovořilo o životě seniorské veřejnosti v Dánsku. Na seniory tam není nazíráno „skrz prsty“, naopak.
Na každé radnici mají Radu starších, která se podílí na strategickém rozhodování obce, neboť řešení má být v generační harmonii. Senioři a seniorky jsou celoživotně aktivní, do seniorských domovů odcházejí, až když už opravdu nemohou; pak podají žádost, která je vyřízena do dvou měsíců. Dožívají důstojně, prostor v novém domově si zařizují podle svého gusta. Osobně se snažím četbou, sebevzděláváním a hraním na housle vylaďovat svůj vnitřní svět s vnější realitou do harmonického souzvuku s rytmem a melodií nejen svého okolí, ale i planety Země, s vizí dlouhodobého života a dožití ve zdraví. Nikdy jsem nevlastnila auto, chodím pěšky, na delší vzdálenosti využívám hromadnou dopravu, čímž udržuji svoji kondici i ekologickou stopu v normě. Moudrost stáří spočívá - podle mého názoru - v životní perspektivě, ze zkušeností vyplývajících z prožitého času.
Co jsme my, budete i vy a co jste vy, to jsme byli my, je možné číst u vchodů na jihočeské hřbitovy. Víme toho o životě víc, než mladí, marná sláva a je dobře, když jsou naše vědomosti a zkušenosti brány vážně. Před časem jsem četla, že globální ekologickou krizi může vyřešit stárnutí populace, neboť staří lidé jsou pomalejší a jejich rostoucí počet přinutí ke zpomalení hektického tempa současného života. Je dobré si připomínat, že „Čas je život“ a že nezastupitelnou roli v životě hraje altruismus a princip solidarity.