Nechceme žít na okraji, chceme žít s Vámi.
- Autor příběhu: Mgr. Leona Seberová, 49 let
Je všeobecně známo, že naše populace demograficky stárne. Ale jaký vlastně je pohled dnešní společnosti na stáří? Dalo by se říct, že dost často negativní až odmítavý. Důchodový věk představuje pro mnohé děsivé období opředené strachem a „čekáním na smrt“, nebo přinejmenším stereotypním „přebýváním“.
Stárnutí je zcela jistě nelehkou životní etapou, kterou doprovází řada změn, tělesných, duševních i společenských a člověk se se vším tím musí vyrovnávat, srovnávat, sžívat. Tyto adaptační obtíže jsou stejné, ať starý člověk žije doma nebo v zařízeních určených seniorům z důvodu např. chronické nemoci. Ne všichni lidé mají to štěstí zůstat až do smrti v prostředí domova, obklopeni milujícími blízkými. Ne všichni mají možnost trávení volného času formou zájmových aktivit, které by jim, snad alespoň trochu, zpříjemnily tuto životní etapu.
Avšak – aktivita je v životě seniorů velice podstatná. Senior se díky ní udržuje ve fyzické a psychické kondici. Nabídka využití volného času seniorů je v dnešní době relativně pestrá. V zásadě, převážně ve městech, se nabízí široká paleta volnočasových aktivit s možností zapojení se v různých spolcích, zájmových kroužcích, univerzitách třetího věku, klubech aktivního stárnutí a podobně. Obdobné tendence se stále více a více rozšiřují také v domovech pro seniory a jiných sociálních zařízeních. Zde bývá velký důraz kladen na aktivizaci formou tvořivých činností, ručních prací, pohybových aktivit, přednášek, aktivit k trénování paměti a dalších činností, které udržují seniora při stávajících schopnostech.
Co mnohdy nelze zajistit nemocným seniorům s demencí v pobytových sociálních službách je mezigenerační kontakt a propojování generací, které přináší přirozenost v oblasti nikdy nekončícího procesu vzdělávání a výchovy. Starší, byť duševně nemocná generace, je studnicí neocenitelných zkušeností, poznatků, a nositelem tradic. Dokonce péče o ni může přinášet mladším generacím mnoho silných a uspokojujících emocionálních prožitků, může také ovlivňovat jejich hodnoty a měnit stereotypy.
Nemocní senioři mají pro nás vzkaz: „Nechceme žít na okraji, chceme žít s Vámi.“