Nevyžádané rady aneb Dobrá rada nad zlato
- Autor příběhu: Olga Suchá, 78 let
Do jisté doby jsem tento termín neznala. S tímto termínem a problémem mě seznámila až moje snacha, která je na tzv. nevyžádané rady patrně z nějakých důvodů alergická. Já si naopak myslím, že rady mi dává ten, komu na mě záleží, nejsem mu lhostejná a chce mi v něčem pomoci nebo usnadnit nějakou činnost. Já si je vždy aspoň poslechnu, někdy vyzkouším, nebo aspoň o nich přemýšlím.
Rady versus příkazy
Nevyžádané rady jsme dostávali od malička od rodičů, později učitelů, cvičitelů a Bůh ví od koho ještě a řetězově. Pokud se osvědčily, předávali se dalším generacím. Rozdíl mezi radou, ať už takovou či onakou, a příkazem je, že radu můžeme vyslechnout, případně si myslet svoje a buďto ji akceptovat nebo pustit jedním uchem tam a druhým ven a udělat si věci po svém. Kdežto příkaz by se měl vykonat bez výhrad. Provedení rady normální člověk, mezi které se počítám i já, nikdo nevyžaduje, ani nekontroluje, nesplnění příkazu někdy může končit postihem. Obojích rad jsem v životě dostala nepočítaně a vždy mě spíš potěšilo, že někomu za to stojím. Žádnou újmu, ať už psychickou ani fyzickou to na mě nezanechalo, dokonce ani uši z toho nemám větší, naopak bez toho už bych možná nebyla na světě.
Nevyžádaná rada a naše studna
Živě si vzpomínám na jednu konkrétní situaci. S manželem jsme 14 dní po svatbě, na pozemku, kde jsme později stavěli domek, kopali studnu. Skruže jsme neměli celé kruhové, které se podkopávají, ale z neznalosti jsme skruže složené ze 4 kusů. Bylo proto nutné nejprve vykopat celou hloubku studny a teprve potom se ode dna zaskružuje. Výkop už měl hloubku 7 metrů, začal být podmáčený, stěny se třásly jako sulc. Náhodně se u nás zastavil známý ze vzdálenější ulice, zedník pan Příbrský. Zděsil se nad našim riskantním konáním, vynadal nám, což zejména muž, který dělal první studnu v životě, ale měl sebevědomí na rozdávání, těžko nesl a měl v plánu ještě metrové prohloubení. Naštěstí jeho radu: “Okamžitě všeho nechte a skružte a to hned, nebo se zemina vyvalí a toho, kdo zrovna bude dole zavalí váhou 7 metrů zeminy a nebude mu pomoci!“ jsme poslechli, další kopání vzdali a do noci celé zaskružili. Ukázalo se, že měl pravdu, do rána bylo ve studni 5 metrů vody a jeho, byť nevyžádaná rada, nám zachránila život, nebo v lepším případě kopání celé studny znovu.
Při stavbě domku jsme ho raději požádali, aby nám dozoroval, než zas něco z neznalosti zvoráme. Mým krédem je, že vím, že nic nevím a že nikdo není tak chytrý, aby znal vše. Znát něco přínosného může i poslední metař či uklizečka, což jsem se snažila vštípit i svým dětem. I když jsem už zkušená paní v letech, neuráží mě přijmout jakoukoliv radu i od lidí výrazně mladších. Nedávno jsem v Bille „zápasila“ s otevřením mikrotenového sáčku. Ne a ne se doň dostat! Mladík tak snad sedmnáctiletý pozoroval mé marné snažení, přišel ke mně a poradil: „Zamněte to v místě, kde jsou ty uši.“ Udělala jsem to a ejhle, pytlík se rozevřel. Díky jeho radě a šikovnosti od té doby otvírání zvládám. Takže, zase jedna, ačkoliv nevyžádaná rada, která pomáhá. Mohla bych jich uvést víc, některé úsměvné, některé používané – jiné zbytečné, ale vždy poskytovatelem dobře míněné.
Jeden čas, někde u někoho to ještě přetrvává, mezi částí mladší generace bylo rozšiřováno, že staří už jsou hloupí, jejich názory k ničemu a jejich životní zkušenosti zastaralé, proto těžko senioři hledali práci. Nyní se to pomalu mění, protože doba ukázala, že tito lidé byli pracovití i šikovní a v chudých poválečných dobách si uměli se životem poradit. Nebránit se radám, je znakem chytrosti, jednou budou i Vaše děti rády, když jim poradíte.
To, že „DOBRÁ RADA NAD ZLATO“, znali i naši předkové a stále to platí.