Mezibořští čiperové
- Autor příběhu: Jiří Vodička, 71 let
Povídkami si krátím čas v Pečovatelském domě v Meziboří. Tato je o dědcích karbanicích a taky o tom, že s humorem a parťáky život snazší. O to víc ve stáří. Tady je jedna z mých povídek.
,,Hele kluci, svíčková bába si to sem šine,“ upozornil dědek Kroupů, trojici starých karbaníků
dědků, věčných hříšníků, kteří si to zrovna rozdávali v lízaném mariáši v altánku na zahradě
domova s pečovatelskou službou v městečku Meziboří.
,,Ježíš marjá, podívejte se, kterej čert ji sem zase poslal, tu bábu jedovatou, zase mi uhrane
trumfa,“ plesknul kartou o stůl starej Mlynář. ,,Já už o tu bábu otravnou, jednou přerazím tu
mojí dubovou sukovici,“ nejlepší by bylo, aby, už, ta stará čarodějnice, chrněla na věky pod
mramorovým monumentem.“ A děda Mlynářů sáhnul na stůl, na kterém měli stát láhev
slivovice, z které si ucmrndávali do štamprdlat a strčil ji do staré holínky v rohu altánku, aby
ji ta stará ábrcelte, jak jí předzdívali neviděla.
,,Hele bába by nás práskla, že jsme čorli, tu malou ledničku ve sklepě, upozornil své
kamarády děda Huntýř po tý starý bábě, jak věčně vyvolávala duchy, až si pro ni ty duchové
přilítli a jednou ráno se neprobudila.“ A děda Huntýř zavřel starou jarmaru, na zahradní náčiní
kterou si dědci přizpůsobili tak aby se do ni dala schovat lednička, odcizená tajně dědky, ve sklepním skladišti a v níž si chladili lahváče, jak říkali svému oblíbenému zlatému moku pivíčku a kořalečku.
,,Hele kluci, mrkněte, jak si to sem ta stará škatule štráduje, to zas bude organizovat pohřební
službu,“ vyklepával si starej Kroupa fajfku schválně na prázdnou židli v altánu, aby si snad
nevítaná návštěva, šinoucí se k nim s mohutným hekáním, nechtěla přisednout a kafrat jim do
mariáše.
,,Jen jestli ta bába nejede na procenta s pohřební službou,“ opět řiznul kartou o stůl dědek
Mlynář. ,,A představte si, že mne posledně vnucovala nějaké pohřební služby na záchodě.
Sedím si na hajzlu, čtu si tam v klidu noviny a vona ta bába dělala, jako když tam vytírá
podlahu, že prý je tam stále nachcáno a dobře ví že si tam chodím v klidu počíst. Tam je totiž
nejlepší počteníčko a ta stará rachejtle mě tam stále otravovala a strkala mi tam pořád pod
dvířkama nějaké letáky spolku přátel žehu.
Tak jsem si od ní objednal azbestovej mobil do kremace, to jako že, až to se mnou šlehne, tak
že bych to chtěl vysílat přenosem na ten placenej blog nebo, Yu Tube, či, jak se to dneska
jmenuje, jako že bych měl kremaci v přímém přenosu a hned jsem si u ní objednal, aby ty
prachy, co z toho přímého přenosu budu mít, jako autorský práva, tak že jí to odkazuju. A
představte si, že ta bába to sežrala a běžela shánět do toho spolku, ten azbestovej mobil,“
řechtal se děda Mlynář.
,,A hlavně to dědictví, přidal si trochu děda Huntýř, vždyť ta bába je tak lakomá, že než ten
její dědek exnul, tak prej mu počítala i nudle do polívky. Hele kluci, představte si," přidal se do
diskuse o svíčkové bábě děda Kroupů. "Vona ta bába, přesně ví, když mi přijde pošťačka
vyplácet důchod, čeká v chodbě u dveří, pokaždé popadne koště a začne se okolo mne a
pošťačky šmrdolit, zametat a vočumovat, jen aby se dozvěděla jakej mám důchod“ a děda
Kroupů si znechuceně odplivnul směrem, kudy k nim, přicházela nevítaná návštěva.
,,Hele chlapi a to si představte, že ta stará oringle, posledně chodila po našem baráku a
roznášela, že prý ten to náš svatostánek, ukázal starej Kroupa obloukem ruky na altán
v kterém mastili karty, je semeništěm hříchu a sbírala podpisy na petici, aby se z
našeho altánu udělaly svatý muka. A to ještě pánové nevíte, že ta bába je zakladatelkou a
předsedkyní toho jejich spolku přátel žehu, nějaké celostátní pobočky v našem důchoďáku a
posledně tady v kulturní místnosti dělala jakou si jejich výroční schůzi a místo pořádného
dupáku si tady pouštěli jakej si pohřební trauermarš,“ přidal si děda Kroupů. ,,A místo
šampáňa, tam ti její havrani, chlastali jistě svěcenou vodu,“ zařehtal se opět dědek Mlynářů a
třísknul kartou o stůl.
,,Pochválen buď Ježíš Kristus,“ strčila babka Kráčmerová hlavu do altánku a natáhla vzduch
do nosu, snažíc se zachytit zápach alkoholu.
,Až na věky,“ odpověděli všichni karbaníci až na starého Mlynáře který se neudržel a
počastoval ji slovy.
,,Polib si p*del, babo jedovatá“ a schválně si před ní odplivl na zem.
,,Tak co vy sprosťáci, hanbáři mažete, karban, mažete? Chlastáte tady, tajně hřešíte?
Takhle se k branám nebeským nedostanete,“ syčela babka jedovatě, jako hnízdo hadů.
,,Jen se z toho nepose* ty stará rachejtle," utrousil na její adresu opět starej Mlynář. ,,My do
nebe půjdeme proto že peklo prožíváme pokaždé, když mezi nás strčíte tu svou palici se
svými jedovatými kecama,“ neudržel se starej Huntýř a také babku osolil.
,,No nó, vy hříšné nádoby, jednou stejně toto doupě hříchu a nemravnosti proměním ve
svatostánek k uctívání boží pokory,“ zahartusila babka křaplavým hlasem, otočila se a
štrádlovala si to na druhou stranu zahrady hlásat boží slovo, ke skupince klientek
pečovatelského domu, vychutnávajících si tam ve stínu rozložité lípy, odpolední klídek
s poslechem dechové hudby, vysílání rozhlasu pro dříve narozené.
,,Já tý bábě, snad jednou namydlím schody, aby si zlomila haksnu. Jen sem přitáhne, už mi
nepadá list,“ zlostně třísknul kartami dědek Mlynářů a přesunul prohrané pěťáky do středu
stolu. ,,Nejspíše tě ovanula svým jedovatým dechem kamaráde,“ šťouchnul si do Mlynáře
starej Kroupa.
,,Jo kamaráde ovanula," ohradil se dědek Mlynářů, kluci vona ta bába snad chlastá čistej
špiritus, vždyť to z ní táhlo, jak se naklonila nade mě a čuměla mi do karet, jako by chlastala
čistej metylalkohol, ta bába musí nasávat jak starej Vajtyngr a před náma si hraje na svatou
“Dalu.“
Jo dala a nevěděla komu, dokončil staré mužské pořekadlo dědek Huntýř. ,,Bodejť by ne,
posledně vysejpala odpadky do popelnice a měla koš do půli plnej flašek od francofky,
prásknul na babku děda Huntýř. Vona ta stará rachejtle, chlastá i francovku, jak vyschlá
Sahara. A v kantýně v důchoďáku je regál s francofkama věčně od tý báby vymydlenej,“
rozesmál děda Huntýřů své kamarády tak nahlas, až se z druhé strany zahrady, otočili její
návštěvníci k altánku s pohoršeně tázavým pohledem, co to tam zase provedla, ta parta
dědků, co pořád vyvádějí, nějakou neplechu. No tak to bych rád věděl, zamyslel se děda
Kroupů kde vlastně ta svíčková bába na to vlastně bere prachy, posledně jak jsem jí taky viděl
vysejpat ten koš s francofkama, vždyť vona smrdí korunou.
,,No tak to vám pánové můžu klidně na ní prásknout, chytil se toho dědek Mlynářů. Jednou
jsem tomu jejich velebníčkovi v kostele, utahoval panty u zadních vchodových dveří, venku
bylo šílený vedro a tam by krásný chládek a já si tam lehl vzádu na lavici a trochu jsem si
schrupnul. Probudí mne šramot sednu si a vidím kostel prázdný stmívá se a naše svíčková
bába stojí u kasičky na milodary. Představte si co ta bába vymyslela, vytáhla z kabely
štrykovací jehlici obalenou vlnou namazala ji medem, vrazila ji do kasy a vytáhla obalenou
penězi.Takhle si ta bábrle přilepšuje. Ale chlapi tiše, nic jste neslyšeli, nechci aby bábu
nevyhodili tady od nás, musela by asi chrnět někde pod mostem a to já si nechci vzít na
svědomí. Ujišťoval Mlynář své kamarády aby babka neutrpěla jeho vinou újmu.“