Kdo si hraje, nezlobí a hlavně se nikdy nenudí
- Autor příběhu: Ružena Citová , 91 let
V dobách pradávných to byli hry v kostky a se zvířaty, dnešní mládež ovládají počítače a automaty. Ale já si myslím, že moje mládí, přestože jsem vyrůstala v době válečné, kdy téměř žádné hračky nebyli, jsme si bohatě užili. Vyrůstala jsem v malé obci ve východních Čechách, kdy byli travnaté plácky a háje a po škole jsme se v létě či v zimě scházeli a společně skákali, běhali a ohýbali se při hrách.
Jak jsme si hráli ve válečné době
Hráli jsme kuličky, skákali přes švihadla a takzvaného Panáka. Hráli jsme i s míčem a různě vydováděli. Znala hru Škatulata, batolata hýbejte se, Honzo vstávej, Pan čáp ztratil čepičku, Zlatá brána otevřená, atd. V potoce jsme tvořili bobří hráze a přehrady, při pasení housat jsme si hráli na “Jako - učitele, lékaře, obchodníky a hlavně rodiče , ty jsme napodobovali nejlépe”. Bohatší děti měly dřevěná divadélka a loutky, a my jsme si vymýšleli zajímavé příběhy.
V dobách pozdějších, po válce jsme jezdili na rekreace a hráli hry společenské a karetní. Já potom s manželem a vnoučaty, hrávala karty, dostihy a sázky. S vnoučaty, kterých mám čtyři, jsme při dlouhých jízdách vlakem např. do Bulharska a Rumunska, vymýšleli slovní hry, tipu - přijela tetička a co nám přivezla…? Vymýšleli jsme slova, na určitý počet slabik, s touto hrou se setkávám i po letech v našem domově seniorů s obdobné hry na posílení paměti nás pořád baví. Je to pro nás prospěšné. Při těch všech hrách jsme se velice sbližovali, a ještě dnes, když se sejdeme s rodinou o vánocích a svátcích, trávíme společný čas při deskových a karetních hrách.
Hry v domově seniorů
Je mi 91 let, jak už jsem zmínila, bydlím v domově seniorů a velmi ráda se účastním tzv. “Střípků púaměti” aneb, tréninku paměti, setkávání, kde si též hrajeme se slovy, či hádáme osobnosti. A při tělocviku např. házíme na kuželky a trefujeme se do koše. Jedenkrát týdně se skupinově sházíme u cvičení na židlích nebo máme muzikoterapii, kam se všichni těšíme, a je jedno, jsi-li na vozíčku. Samozřejmě máme pravidla upravena podmínkám. V našem domově máme i tradici “Sportovní den” pořádá se každým rokem v měsíci září. Úderem 10 hod dopoledne odstartuje náš pan ředitel “SPORTOVNÍ HRY”. Celého sportovního dne se zúčastní spoustu domovů z blízkého okolí a soutěžíme až v sedmi soutěžních disciplínách. Celá akce probíhá s velkým sportovním nasazením a dobrou náladou všech seniorů. A na oplátku se i my během roku účastníme soutěží v různých domovech s jinými pestrými programy.
Hry nás provázejí celý život
Z toho vyplývá, že nás hry provázejí celý život, od raného dětství, až po hluboké stáří. A více méně nás ovlivňují. Myslím, že velice prospívají, jak tělesnému tak duševnímu zdraví a z vlastní zkušenosti doporučuji.
Hrajte si, lidi, všude a se vším a život Vás bude lépe bavit.
Jmenuji se Růžena Citová (ročník 1931), je mi 91 let. Žiji spokojeně v domově seniorů - Pod Kavčí Skálou v Říčanech u Prahy a mám šest pravnoučat. Jsem na všechny své potomky hrdá.