Mějme se rádi
- Autor příběhu: Marie Medková, 63 let
Vyrůstala jsem na malé vesnici, kde jsem neměla příliš vrstevníků. Do školy jsem už od první třídy dojížděla a neměla možnost úplně rozvíjet vzájemné vztahy, protože jsem stále musela hlídat odjezdy autobusů domů.
Po gymnáziu jsem odešla studovat do Prahy a bydlela na koleji. Zde jsem poznala několik věrných kamarádek, přátel i svého budoucího manžela. S manželem jsme spolu skoro čtyřicet let a s partou kamarádek se čas od času vídáme stále.
Přátelství z mládí jsou nejpevnější
Po odchodu do důchodu se naše vztahy ještě upevnily, pravidelně se scházíme a vyrážíme na výlety. Připadá mi, že přátelství z mládí jsou nejpevnější. Přestože někoho léta nevidíte, dokážete se rychle naladit na stejnou vlnu. Žádné moje přátelství, které vzniklo později v zaměstnání i jinde, není tak pevné jako ze školy. Lidé se rozprchnou, začnou mít jiné zájmy a počet setkání postupně ochabuje. Vzpomínky z mládí ovšem zůstávají a člověk si je rád společně připomíná. Vždy se vyplatí věnovat alespoň trochu času svým přátelům, i když při studiu, práci a dětech máte pocit, že nic víc nemůžete stihnout.
Na různých seniorských akcích a vycházkách jsem poznala i řadu nových úžasných lidí, některé o poznání starší než jsem já. Moc mě baví si s nimi povídat o životě, zájmech a zkušenostech. Také jsem s podivem zjistila, že mám tvořivý talent a moc mě baví kreativní činnosti. Být otevřený novým věcem pomáhá v každém věku.
Všichni jsme na jedné lodi, nechme plavat generační rozepře a mějme se rádi.