Jak hluboko může člověk morálně klesnout...
- Autor příběhu: Jindřich HERTL, 85 let
Tento příběh je pravdivý a udál se roku 1980. Hlavní osoba v tomto příběhu, pokud vím, ještě žije, a proto ji budu nazývat jen křestním jménem. Ve zmíněném roce 1980 jsem pracoval v první brněnské strojírně na Olomoucké ulici v Brně ve funkci Vedoucí mistr v těžké kotlárně, kde se vyráběla různá energetická zařízení. Byl to náročný provoz, kde se manipulovalo s těžkými břemeny někdy i svařování větších rozměrů, což vyžadovalo maximální soustředění a kooperační spolupráci se školenými pracovníky, kterým se říkalo vazači, aby se předešlo eventuálnímu pracovnímu úrazu. Těžký provoz toho rizika nese proto se může také s touto eventualitou počítat.
Jednoho dne přišel na naše středisko telefonát, že se našemu pracovníkovi panu Vratislavovi stal předcházející pracovní úraz. Samozřejmě ihned nastalo šetření za účasti bezpečnostního technika, ale nikdo o ničem nevěděl a nemohl tudíž tuto skutečnost potvrdit. Za součinnosti vedení provozu a útvaru bezpečnosti práce, bylo rozhodnuto postiženého navštívit v nemocnici, kde byl hospitalizován. Jeho diagnóza zněla - embolie plic, což bylo velmi závažné sdělení. Za spoluúčasti bezpečnostního technika pana Kameníka jsme začali sondovat, jak mohlo k závažnému úrazu dojít, aniž by o tom někdo věděl. V popisu děje úrazu bylo mnoho rozporů a nejasností, leč i z anatomického hlediska, jak bylo zranění popisováno. Po zvážení všech eventualit, jsem se rozhodl, že pracovní úraz neuznám, odmítl jsem jej podepsat a brát za něj odpovědnost.
Postižený na nás podal žalobu ke Krajskému soudu v Brně čímž došlo k další velké anafázi, jako je rekonstrukce děje úrazu na inkriminovaném pracovišti. Dále hloubková prověrka možnosti, jak k tomuto úrazu došlo a jiné zajímavosti. Bylo také zjištěno, že poškozený odešel z pracoviště dříve, než byl konec pracovní doby. Nebylo však zjištěno, kdo mu podvodně štípl na příchozí kartě. Postupem času se navenek se dostávaly jiné skutečnosti v souvislosti s pracovním úrazem.
Jeden náš pracovník, který pocházel z blízkého okolí bydliště jmenovaného, přišel za mnou s historkou, kterou vám detailně popíši, nad nichž zůstal rozum stát. Prezentace výpovědi: Postižený byl krátce ženatý a jeho manželka pracovala jako kantýnská na našem středisku. V této době, do které pracovní úraz spadal, byla již v pokročilém stádiu těhotenství že a zmíněný svědek mi sdělil, že Vratislav má intimní známost s jednou průvodčí autobusu, kterým jezdí do práce. Také mi sdělil, že se to dozvěděl manžel průvodčí, který nemeškal a jel poškozeného fyzicky napadnout. To vše dávalo smysl a logiku, ale svědek
odmítl předstoupit s tímto svědectvím před soud s odůvodněním: Nechci mít se soudy společného. Co se týká svědka dle mého soudu byl to člověk věřící, ale mdlejšího ducha. Po provedených rekonstrukcí za účasti soudních znalců došlo na projednávání této kauzy u Krajského soudu v Brně na Rooseveltově ulici.
Předseda soudu zahájil jednání a narážel na samá negativa, porušení předpisů bezpečnosti práce atd. Ještě bych se krátce vrátil do bezprostřední doby před zahájením jednání mi zkřížila cestu neznámá dáma středního věku, mlčela, soustředila svůj zrak na moje oči a dlouze na mě hleděla. Já jsem taktéž zrakem neustoupil a bylo mi hned jasné, o co jde. V době, kdy jsem měl s postiženým dobré vztahy mi vyprávěl o jeho tetičce, která je velmi šikovná a zdatná v reklamacích zakoupeného spotřebního zboží. Upřesnil, že si koupí kabelku nebo boty a vždy hledá důvod, aby mohla zakoupený výrobek reklamovat s cílem vrácení peněz nebo výměny zboží. Zpětně se podivuji nad její drzostí přede mě předstoupit. Bylo mi tehdy jasné, že Vratislav jí dal patřičné reference, že já jsem hlavní příčinou toho, že se pracovní úraz nebyl uznán.
Předseda soudu přistoupil ke čtení znaleckých posudků, které se větší měrou ztotožňovaly ve prospěch žalujícího. Při čtení znaleckých posudků jsem zbystřil pozornost, kde bylo uvedeno, že embolie nastala u levého laloku levé plíce. Po skončení čtení posudku jsem vznesl proces a nechal si inkriminovanou pasáž přečíst znovu. Soudce nechápal mou žádost, ale souhlasil. Vzal jsem si slovo a učinil připomínky závažného charakteru.
V první řadě jsem odmítl střední lalok v levé plíci, protože tam střední lalok není, na jeho místě je umístěno srdce. Jen pravá plíce má střední a levá dva laloky, tj. horní a dolní. Najednou nastal rozruch a nějaké zamítavé ohlasy, ale předseda soudu pokáral soudního znalce a zadal mu znalecký posudek přepracovat. Tím také soudní stání skončilo a bylo odročeno na pozdější termín. Při závěrečném soudím stáním šlo vše celkem velmi rychle. Jelikož žalobce porušení nenahlásil a neunesl prokazatelné svědectví soud rozhodl takto: „Žalující nedostane žádné finanční odškodnění, protože pracovní úraz nebyl prokázán.“
Tímto rozhodnutím byl pan Vratislav jistě zklamán a jeho vážená tetička taktéž, protože byla jistě ráda tato nepoctivé dámy její slova:“ Vraťo, hoď to na fabriku a budeš mít na auto.“ Nám jako podniku soud nařídil zaplatit soudní výlohy což činilo asi 1700 Kčs což byla pro podnik přijatelná částka. Co se týče mé osoby, tak ani z vedení podniku nenašel nikdo kdo by mi poděkoval a taky já jsem to bral za satisfakci, že jakou svoji, měrou přispět k zajištění spravedlnosti. Pan Vratislav byl jistě zklamán a také poněkud zahanben, proto u nás na dohodu odešel na jiné pracoviště, ze kterého neopomenul dodat, že si to se mnou vyřídí. Jsem přesvědčen o tom, když člověk zastává nějakou řídící funkci, tak se s podobnými eventualitami setkává a mnohdy je na něm samotném, jak se k věci postaví.
Závěrem této epizody bych rád připomněl mladé generaci, která po nás seniorech veslo dění na všech úsecích života, aby byli čestní, nestranní, objektivní a vždy za všech okolností se dovedli za své podřízené postavit jak v dobrém, tak i ve zlém.
Jiří Hertl, DS Věstonická 1, BRNO