Udržujte se ve formě!
- Autor příběhu: Vladimír, 80 let
Narodil jsem se v Plzni a celý život žiju na Borech. Od malička jsem byl, jak se říká, pohybově nadaný, a tak se se mnou dělaly skoro „psí kusy“, aby se zjistilo, co mi půjde nejlépe. V Plzni byl vždycky sport na dobré úrovni, takže jsem měl až přehršel možností – a mně šlo prakticky všechno.
Chodil jsem na plavání na Chodské náměstí, kde je snad nejstudenější voda ze všech bazénů, co znám. Chodil jsem hrát hokej, fotbal i tenis. V atletice jsem vynikal v bězích na střední vzdálenosti a taky ve skoku do dálky. Všechno jsem ale zkrátka společně se školou nestíhal. Nejsem vyloženě extrovert, takže jsem se ve finále rozhodoval mezi tenisem a plaváním, které jsem oboje ještě docela dlouho dělal souběžně.
V pubertě už však došlo na lámání chleba a já jsem se rozhodl pro tenis. Říkal jsem si, že se na něm člověk hezky opálí a nepáchne pořád chlorem. V tomhle období zblázněných hormonů jsem hrál nejradši smíšenou čtyřhru. A vlastně ji hraju rád doteď, akorát že už jsem pomalejší a ženský už na mě taky tolik neletí.
Moje sportovní kariéra mi do života mnohé dala a jsem přesvědčený, že mi nic nevzala. Díky sportu mám kamarády na celý život. Ve svém věku už mohu potvrdit, že skutečně jsou na celý život. Se svojí první parťačkou ze čtyřhry se přátelíme už 54 let. Sport mě naučil být pravidelně aktivní a naučil mě, jak naslouchat svému tělu. Jako mladík jsem byl schopen jít na dvouhodinový trénink na plavání, kde jsem uplaval přes 8 kilometrů, a pak jít na Slavii (kurty v Plzni) na dvě hodiny na tenis. Šel jsem leckdy až na krev. Už dlouho vím, že takové tempo je neudržitelné. Vím, kdy si můžu dovolit zabrat a kdy musím relaxovat a dát si nohy nahoru. Sportuju, jak mi tělo dovolí, a to bych taky všem doporučil.
Poslouchejte, co vám říká vaše tělo, a udržujte se ve formě.