Příběh ze života
- Autor příběhu: Ludvík Monsport, 96 let
Lidové přísloví praví, že když dva dělají totéž, není to totéž… V dalších řádcích uvádím, že to platí podle toho, jak je tato poučka pochopena, zda v kladném či záporném slova smyslu…
Psal se rok 1983, tehdy jsem se odstěhoval za druhou manželkou kousek za Makov na Slovensko. Do práce jsem dojížděl denně autobusem do Mariánských Hor cca 70 km. Až do 90. let tvořilo Slovensko nedílnou součást ČSSR, poté mi byla změněna důchodová příslušnost z Prahy na Bratislavu. V roce 1985 po odchodu do důchodu, mi byl důchod vyměřen a posílán do Bratislavy.
Slovenská a česká zdravotní pojišťovna
Po úmrtí manželky v roce 2002 jsem se o rok později vrátil zpět do původního bydliště v Klimkovicích a mám tedy slovenskou i českou příslušnost. Sociální pojišťovna Bratislava mi poukazuje důchod v eurech do Prahy, kde mi ho dle kurzu posílají v české měně.
Slovenská zdravotní pojišťovna mě po dohodě převedla pod českou VZP a tím byla zajištěna veškerá zdravotní péče. Až potud je vše v pořádku.
Neřešitelný problém nastal, když jsem v roce 2005 po podstatném zhoršení svého zdravotního stavu požádal o ZTP a určení starobní invalidity a příslušného finančního příspěvku. Po podrobném vyšetření úřadem práce v Ostravě byla má žádost zamítnuta. S odůvodněním, že si mám dát požadavek na sociální pojišťovnu v Bratislavě. Což jsem také písemně udělal. Také jsem byl odmítnut s odůvodněním, že nebyla uzavřena mezi ČR a Slovenskem příslušná oboustranná dohoda o finančním vypořádání pro seniory.
Domnívám se, že je to důsledek přehnaného šetření vlády Petra Nečase a ministra Drábka, kdy i léčba v lázních se zkrátila ze 4 týdnů na tři týdny.
Od 18. 11. 2019 jsem kvůli závažným zdravotním problémům v Domově pro seniory v Klimkovicích a k běžné taxe za pobyt a stravnému platím navíc i sociální příspěvek.
Na závěr konstatuji, že když dva dělají totéž a navzájem se vymlouvají, že ta další osoba na jejich laxnost doplácí.
Ludvík Monsport, 96 let
Domov pro seniory Klimkovice