Strom je dar života
- Autor příběhu: Bohuslav Zika, 99 let
Dětství na vesnici
Vztah k přírodě mám už od dětství. Jelikož jsem vyrůstal do svých 8 let na vesnici. Tam jsme bydleli s babičkou, a ta se mnou pořád chodila do přírody. Chodil jsem pást krávy a kozy a na jaře jsme s kluky dělali píšťalky z vrbového nebo akátového dřeva.
Příroda nám poskytla všechno
Od mých 9 let jsme bydleli v Praze a vzpomínám si, že když mi bylo asi 12 let, tak jsme s kamarádem začali jezdit vlakem kolem Prahy a hledali jsme nějaký kousek místa, kam bychom se mohli zajít podívat. Když jsme přišli do lesa, tak jsme hledali zase něco k snědku. I když jsme tam byli celý den, tak jsme měli co jíst i pít. Příroda nám to poskytla. Pokud jsme narazili na nějaký potok nebo řeku, tak jsme se napili, protože tenkrát voda byla ještě čistá, nebo pokud byla možnost, tak jsme se i vykoupali. Sebou jsem měl foukací harmoniku, tak jsme si s kamarádem občas něco zahráli a zazpívali, ale jen mimo les. V lese jsme byli potichu, a proto jsme potkávali hodně zvěře. Večer jsme jezdili zase domů. Mě Praha nikdy neseděla, narodil jsme se na venkově, a proto mě to do té přírody pořád táhlo.
Příroda nám přinášela pocit klidu
Poté, co jsem se oženil, tak jsem jezdil do přírody stále. Jezdili jsme na kolech s manželkou, dětmi i s přáteli. Do přírody jsme jezdili i na chatu, kterou jsme si s manželkou postavili, a jelikož jsme byli vášniví houbaři, tak jsme ji velice často využívali. Každé prázdniny jsme tam jezdili s dětmi. Procestovali jsme i celé okolí Znojma. Byli jsme na horách v Jeseníkách, v Beskydech, v Krušných horách i na Pálavě. Stanovali jsme na Šumavě, ve Vysokých i Nízkých Tatrách. Všude, kde jsme byli, jsme si přírodu prošli a velice jsme ji obdivovali, přinášela nám pocit klidu. Do ciziny nás to nikdy netáhlo, nám se líbilo u nás, přírodu tu máme nádhernou. Jezdili jsme taky hlavně kvůli dětem, aby i ony poznaly naši vlast.
Přírody a hudby si totiž vážím celý život
I v důchodu jsem do přírody chodil dvakrát denně, a to i za deště. Rád jsem četl i knížky o přírodě, ale jelikož se mi před pár lety zhoršil zrak, tak už číst nemůžu, a tak nejraději poslouchám v rádiu přednášky o přírodě, které vyprávějí cestovatelé a moc rád si pustím i hudbu. Přírody a hudby si totiž vážím celý život, jelikož se tyto dvě věci vzájemně propojují. Kvůli špatnému zraku se mi omezily i procházky. Ovšem já jsem toho přesvědčení, že člověk musí žít tak, jak to v tom životě přijde. Musím se s tím smířit, nemůžu z toho dělat nějaký problém. Jsou na tom lidé daleko hůř.
Tímto vyprávěním chci říct, že každý by si měl uspořádat život podle svého. Já jsem taky žil podle svého, podle toho, co mě bavilo a co jsem také miloval a tím byla příroda a hudba. Žít podle svého tak, jak chcete vy, ne druzí. Ovšem jednu věc dodržovat a tím je, abyste dělali to, co neničí přírodu, protože bez přírody bychom vůbec nežili.
Příroda dává člověku sílu a zdraví. Příroda je pro člověka velice důležitá, proto bychom si jí měli vážit a já jsem si ji vážil, protože jsem do přírody nechodil, abych tam něco ničil, ale chodil jsme ji obdivovat. Stojí za to ji obdivovat za to, co vytvořila. Příroda nepotřebuje nás, my potřebujeme přírodu. Je velice důležitá, měli bychom si ji chránit a opatrovat jako malé dítě, hlavně stromy a proto, pokud bych vyhrál, chtěl bych nechat vysázet stromy na zahradě našeho domova pro seniory, protože: „Strom je dar života“. Pokud by to nešlo, tak bych byl moc rád, aby se za výhru pořídily lavičky na zahradu našeho domova, abychom tam mohli chodit odpočívat, obdivovat přírodu a čerpat z ní sílu.