Život není vždy peříčko
- Autor příběhu: Alenka, 80 let
Jmenuji se Alenka, mám dva krásné zdravé syny, ale ne vždy je život příjemný a spravedlivý. Ovšem nikdy se člověk nemá vzdávat svých snů a nadějí.
Věc, se kterou se člověk jen těžko vyrovnává
Jednoho dne ráno jsem se doma probudila a zjistila jsem, že nemohu na pravou nohu. Trápila mě velmi zlá bolest a křeče, které se nedaly odstranit. Nikdo si se mnou nevěděl rady a nakonec pomoc přišla až s lékaři v Jičíně a Novém Bydžově. Po dlouhém léčení a zkoušení možného i nemožného jsem se dozvěděla, že už se na pravou nohu nikdy nepostavím a budu odkázána na invalidní vozík. Věc, se kterou se člověk jen těžko vyrovnává.
Jelikož jsem bydlela v bytě sama a věděla jsem, že potřebuji odbornou pomoc, začala jsem pátrat. Nakonec jsem si podala žádost do Domova Důchodců v Mlázovicích. Moje žádost byla vyřízena kladně, a tak zde bydlím již 4 měsíce. Jsou zde hodné sestřičky i zdravotní personál. Máme výborné volnočasové aktivity, cviky na tělo i mysl, a pro zábavu se promítají filmy.
Každý si zde najde to své, co ho baví. Je zde také krásná zahrada a okolí, takže když přijede rodina na návštěvu, máme příjemné procházky. Vím, že sama bych doma být nezvládala a jsem ráda, že jsem tento krok udělala. Našla jsem zde nový smysl života a nové přátele.
I když život není vždycky peříčko, je důležité si v něm to krásné najít. Někdy to nepřijde hned, někdy si člověk musí počkat na správnou chvíli, ale věřte mi, že to za to stojí.