Má sportovní kariéra aneb Veďte děti ke sportu zodpovědně
- Autor příběhu: Mgr. Jan Vrabel, 94 let
Sportoval jsem celý život
Sportoval jsem různě skoro celý život, více než 70 let. Nejvíce jsem se věnoval atletice, nejprve jako závodník, pak jako trenér, nakonec jako rozhodčí a funkcionář.
Svůj první závod jsem zažil už ve 14 letech v běhu na 60 m, ve vrhu koulí a ve skoku dalekém. Mezi 14-16ti letými jsem byl poslední. Potom jsem začal pravidelně trénovat a měl jsem dobré rádce. Vytvořili jsme si na hřišti i mimo hřiště dobrý kolektiv a výkonnost rostla. V 18 letech jsem vyhrál mistrovství republiky dorostu ve vrhu koulí. Ve 23 letech jsem poprvé reprezentoval ČSR ve vrhu koulí, ale pak kvůli přetížení pravého lokte jsem se musel soustředit na disk.
V 26 letech jsem se v hodu diskem umístil na mistrovství Evropy na 8. místě a v následujícím roce na 12. místě na světě. Potom jsem se ještě dvě desítky let zúčastňoval pro radost a potěšení soutěže družstev a později i veteránských závodů a závodů zdatnosti.
Pro radost z pohybu
Proč to ale všechno píšu… má atletická kariéra byla velmi úspěšná, i když jsem fyzické předpoklady od přírody neměl. Nikdy jsem nepomyslel nebo si nekladl za cíl dostat se do národního družstva nebo na mistrovství Evropy nebo získat peníze. Kromě radosti ze zlepšující se výkonnosti jsem uspokojení a radost hledal a našel právě v hledání nového a lepšího provádění vrhů a hodů koulí i způsobu tréninku.
Sport je krásný, prospívá zdraví, zlepšuje krásu těla, přináší radost a uspokojení, naučí nás jak žít v kolektivu, upevňuje sebekázeň a dodržování životosprávy.
Sport však může být i nebezpečný. V extrémních případech může sport poškodit zdraví (někdy vede až k invaliditě), a to pokud je trénink nebo některé složky příliš náročné, nebo jsou kladeny příliš vysoké nebo brzké cíle, které neodpovídají věku, fyzické připravenosti, nebo mentální zralosti dětí a mládeže.
Závěrem bych tyto skutečnosti, které nejsou pohádkou shrnul, a byl bych rád, aby rodiče vedli své děti ke sportu zodpovědně.