Bez práce jsem nemohla být
- Autor příběhu: Vlasta Hunkesová, 96 let
Jmenuji se Vlasta. Letos jsem oslavila 96. narozeniny.
Narodila jsem se v roce 1926 na statku. Byla jsem jedináček v naší rodině, což v té době byla spíše výjimka. Ve svých čtrnácti letech jsem přišla o oba rodiče. Jejich smrt byla velká tragédie. Neměla jsem v tu chvíli nikoho.
Našli se však nějací příbuzní, kteří se mě ujali. S nimi jsem pak žila. Měli veliké hospodářství. A tak místo abych šla do učení, starala jsem se o zvířata, vařila jsem, uklízela.
Za války jsem chodila vykládat bedny z německých vlaků… Udělat se to muselo, tak jsem šla. Se širší rodinou jsme měli hezké vztahy. Měli jsme se rádi a mě nic nechybělo. Život jsem vždy brala se vším, co přinesl. Když mi bylo dvacet let, vdala jsem se za svého muže. Přestěhovali jsme se na můj rodný statek, kde jsem žila jako dítě. A s námi i manželovi rodiče. Manžel byl obchodník a tak si v domě otevřel prodejnu se smíšeným zbožím. O statek, pole a velkou zahradu kolem statku jsem se starala společně s manželovými rodiči.
Po roce 1948 jsem pracovala v JZD v rostlinné a pak i v živočišné výrobě. Patnáct let jsem se starala o prasata. Byla to velká starost. Počínaje od selátek až po porážku. Práce mě bavila a líbila se mi. Jednou mě oslovilo rádio, abych jim dala rozhovor o své práci, co dělám a tak. No tak jsem jim to tam všechno popsala. Hlavně jak se mají moje prasata dobře a dobře přibývají na váze. :)
S manželem jsme vychovali 3 děti. A když už pak manželovi rodiče zestárli, náš statek jsme prodali, protože kolem něj bylo moc práce, kterou jsme už nezvládali. Pořídili jsme si domek ve městě. Manžel dostal novou práci jako vedoucí v obchodě a já se starala o děti, o domácnost, včetně zahrádky a o manželovy rodiče.
Později, když už byly děti větší, jsem se také vrátila k obchodnímu řemeslu. Pracovala jsem jako prodavačka v ASU, a později v PRIORU v obchodě se sportovním oblečením a dětským zbožím. I když už jsem byla v důchodě, chodila jsem stále vypomáhat do místní hospody, kde jsem uklízela.
Ačkoli by se dalo říct, že jsem to neměla v životě lehké, když se ohlídnu zpět, jsem se svým životem spokojená. Hodně jsem pracovala. Některá práce byla lehčí, jiná těžší, ale každá práce, kterou jsem v životě dělala, mě bavila. Bez práce si nedovedu život představit.
Mladší generaci bych vzkázala: Mějte v sobě dostatek pokory, neštiťte se žádné práce, ale pokorně a obětavě pracujte pro druhé, pro svou rodinu, pro svou zemi.
Važte si toho, že můžete pracovat, protože nikdy nevíte, kdy už toho nebudete schopni a budete toho litovat.
A také bych jim přála, aby si užívali každičký den se vším, co jim přinese. Dobrým i zlým.