Zapomínat je nebezpečné
- Autor příběhu: RNDr. Václav Šulista , 92 let
Jmenuji se Václav Šulista a narodil jsem se 9. 2. 1930 v Českých Budějovicích. Pocházím z rodiny, která provozovala v té době známý obchod s textilem. Absolvoval jsem českobudějovické gymnázium a poté jsem studoval na Univerzitě Karlově farmacii. Jako věřící křesťan a syn podnikatele jsem nikdy neskrýval svůj kritický postoj ke komunistickému režimu. Díky svému postoji jsem se stal trnem v oku komunistů, kteří v padesátých letech pročišťovali vysoké školy od protistátních elementů.
V průběhu studia jsem pak obdržel dopis o odkladu nástupu vojenské služby a musel jsem nastoupit do tábora nucených prací k pomocným technickým praporům do karvinských dolů. Zde jsem pracoval dlouhých 29 měsíců. Při práci na šachtě docházelo k celé řadě nebezpečných situací, při těžké dřině v dole také docházelo k častým zraněním, které se nevyhnuly ani mně. Po vojně jsem dostudoval farmacii a vykonával práci lékárníka.
V roce 1990 jsem vstoupil do Svazu Pomocných technických praporů, jehož cílem bylo prosazovat zájmy bývalých pétépáků a jejich příbuzných. Díky tomuto svazu se podařilo, že si v roce 2002 mohli bývalí pétépáci zažádat o jednorázovou finanční náhradu. Od roku 2005 získali i nárok na příspěvek ke starobnímu důchodu. Nicméně řada bývalých vojáků se těchto výhod bohužel nedožila.
V roce 2010 byla díky mému úsilí a píli umístěna na budovu Krajského vojenského velitelství v Českých Budějovicích v Žižkově ulici pamětní deska, která připomíná utrpení vojáků sloužících u PTP. Na desku jsem nechal velkými písmeny napsat i varování pro příští generace: „ZAPOMÍNAT JE NEBEZPEČNÉ!“ Desku vytvořil sochař Michal Trpák právě podle návrhu pana Šulisty.
Pozn. Na fotce jsem ten vpravo.